Podmínečné vyloučení, veritasérum

Nikdy by mě nenapadlo, že ty své lumpárny nechám zajít až tak daleko... Nikdy by mě nenapadlo, že kvůli těm svým nápadům zatáhnu do průšvihu nejen sebe, ale i svou sestru, dva bývalé kluky, Mike, náhodného kolemjdoucího z Havraspáru, jehož jméno neznám, ale který pronesl, že Alerta nenávidí a velmi rád se přidá, a nevinnou Katherine Spirit, která kvůli mě nemá průšvih poprvé...  Ta ani nic neudělala, ta opravdu jen šla kolem a nestihla utéct.

Pár dní před tím, než se to stalo jsem opět několikrát skončila v tom jeho slavném kabinetu. Už ani nevím, z jakých důvodů, protože toho provádím tolik, že si to sotva pamatuju. Včera jsem dokonce zjistila, že je ten nový profesor Alfie Curtis vlkodlak. Nikdo mi to nevěří a všichni se smějou, ale já to vím jistě... Podle toho, co mi o nich babička vyprávěla.. Jsem odhodlaná, že si o tom více přečtu, třeba se nějak nenápadně zeptám i Coldwella.

Včera ráno mě napadla jedna úplně úžasná věc. Pomsta. Ještě jsem ale nevěděla jaká, to jsem dala dohromady během dopoledne. Zasvětila jsem do svých plánů pár lidí, kteří souhlasili a rozhodli se mi pomoct. Hayley ani Danny ale nakonec nešli, nedivím se jim, jsou to malí nevinní vyplašení prváčci, ještě si nechtějí zadělávat na průšvihy.

Deníčku, až to zjistí babička... Že máme s Bellie podmínku... Nevím, jak to snese. Nejspíš bude hrozně naštvaná, už vidím ten rozhořčený dopis, co nám pošle, ta opravdu vyletí z kůže... A bude nám předhazovat svou další vnučku, neboli naši sestřenici - Mitchie Mack. Ta hodná Mitchie, která se chová jako sluníčko a nikdy by neudělala nic proti pravidlům.. No už to úplně vidím, ty dopisy... Vůbec bych se nedivila, kdyby nám poslala huláka. Mimochodem, ani netuší, že se Mitchie propašovala do Nebelvíru pod jménem Lucy Adams, že jsem ji sehnala klíč od mého pokoje a že jí na to dokonce skočil i nás prefekt.

Dali jsme si sraz po večeři. Organizátorem jsem byla já, pověřila jsem všechny, ať vezmou co nejvíce materiálů... Šli jsme před jeho kabinet. Myslela jsem, že tou dobou ještě někde slídí tím svým odporným nosem po hradě, ale on ne, on tam pochopitelně, jak jsme později zjistili, musel sedět...

A dali jsme se do práce. Mike venku nasbírala spoustu sena a bláta, tak to tam rozhazovala, ostatní jsme tam čarovali iluze strašně moc prasat, rozlévali pití, inkoust, mléko, nepovedené lektvary, Matt dokonce přinesl toho svého obrovského plyšáka pavouka a dal mu ho přímo před dveře... No vypadalo to tam jak na bojišti. Byli jsme ale teprve sotva v půlce práce, když vyšel z kabinetu. Všiml si mě, zařval něco ve smyslu ,,ZASE WANG!" a rozletěl se za námi. Utíkali jsme, co nám nohy stačily a po cestě se domluvili, že se tam za chvíli vrátíme zpět.

Neměli jsme absolutně přehled, jestli někoho dostal. O kousek dál jsme se vydýchali a vrátili se zpět. Už byl pravděpodobně zalezlý v tom svém kabinetu, nebo běžel do ředitelny pro Brumbála, to jsme nevěděli, bylo to velice riskantní.. Ale museli jsme tu prácičku dodělat!

Pochopitelně nás zase chytil, vylítnul z kabinetu.. No to se dalo čekat! Postupně nás všechny pochytal, kromě Mike a Walkera. Během výslechu se u dveří ozývalo časté provokativní klepání a dunivé utíkající kroky, které byly slyšet až dovnitř. Proč mám takové tušení, že to byli oni dva? Budu se jich muset optat.

První jsme zkoušeli nevinné výrazy, že už to tak bylo.. Neuspěli jsme. Pak jsme s Bell nějak současně vykoktaly, že jsme Sophie Wang, a ještě jsme se tam začaly dohadovat, která z nás je Sophie. No paráda.. Jestli se to chudinka Sophie dozví. Mám takové tušení, že by v budoucnu mohla do Bradavic, podezíráme ji z kouzelnických schopností.

Pak jsme to zkoušeli svést na Zmijozel. Na to nám taky neskočil... Ten chlap by byl dobrý bystrozor!
Zavolal si přes krb Curtise, bylo to tak komické, jak do toho ohně strčil hlavu. Původně jsem si myslela, že se chtěl upálit, protože už nás měl plné zuby.

Jak už jsem možná zmínila.. Z Curtise mám hrozný strach. Je to vlkodlak, co kdyby mě zakousl, nebo tak? Bojím se ho, nedokážu se ani podívat do těch jeho hrozivých očí a zarostlé tváře...

Nakonec se shodli na veritaséru. Původně jsem myslela, že je to nějaká ovocná šťáva.. Ale prý je to lektvar, po kterém vyklopíte pravdu. Měla jsem tu smůlu, že začali se mnou.. Matt začal křičet, že je to nezákonné, že ho zavřou.. Ale jemu to bylo jedno. Nalil mi do pusy obsah flakonku a v tu chvíli.. Jako kdybych byla úplně mimo, ani si z toho upřímně řečeno moc nepamatuju. Vím jen, že jsem všechny napráskala, prozradila své pravé jméno.. Pak mi podal něco, co zruší účinky.. A jako kdyby se mi rozsvítilo! Začala jsem křičet, že to nesmí, nesnášela jsem ho za to, že jsem napráskala své kamarády, zlostně jsem si zarývala nehty do kůže tak, že mám nyní na rukou krvavé otisky.. V jednu chvíli jsem dokonce i nahmatala hůlku, ikdyž by mi asi byla k ničemu, jsem teprve na začátku druháku.

Najednou se začal obhajovat, že to veritasérum nebylo. Prý jen voda se solí. Ha, ha, ha. Kdo mu na to má skočit? Kdyby to tak bylo, proč bych to udělala? Dobrovolně bych takhle své přátele neudala, to teda ne, taková svině nejsem!

Verdikt zněl jasně: Podmínečné vyloučení.
Dnes si nás má všechny zavolat a bude se to řešit.

Jak jsem to mohla dopustit? Mimochodem, mám takový pocit, že začínám tu Bell a ostatní trochu kazit.. Ale to je jedno. Nejvíc se bojím babičky.. ta.. ta nás zabije


Screeny nejsou v chronologickém pořadí. Zvětšíte je kliknutím :)